DÍTĚ, VÝVOJ, SED ANEB PROČ NEPOSPÍCHAT

Kontroverzní témata, to je moje a po včerejší příjemné debatě o výše zmíněném s jednou z mých klientek se vrhám do rozebrání jednoho z těch, které dnešní společnost polarizují skoro nejvíc. 
Dříve, než se pustím do obhajoby přirozeného vývoje dítěte, dovolte mi sdílet ZÁSADNÍ body, které nám ulehčí případnou pozdější debatu:
1. Jsem si vědom toho, že jsem muž.🙂
2. Jsem si vědom toho, že jsem bezdětný muž.
3. Doporučuji si přečíst knihu Vojtův princip, pro alespoň přibližné nastínení neuvěřitelné komplexnosti/složitosti vývoje dítěte.
4. Nejsem doktor, pediatr ani odborník. Jsem jen člověk, kterého zajímá pohyb, vývoj a zdraví. Chápu, že to s sebou přináší mnohé vědomostní limitace 🙂
5. Mám rád logiku a ač se výše zmíněné nemusí zdát jako výhoda, já se snažím to tak částečně brát. Protože se na věc můžu podívat selským rozumem a snad i nezaujatě 🙂

Pojďme na to a pojďme začít otázkami:
Pokud máte člověka, který začal s boxem, postavíte ho hned první den do ringu se světovým šampionem? 
Pokud začnete házet oštěpem, vyzvete po týdnu Jana Železného k poměření sil? 
Pokud máte rádi selský rozum stejně jako já, odpověď zní „Ne.“
Pokud malé miminko ještě neudrží samo hlavičku, necháte mu ji bezvládně padnout, nebo ho při zvedání chytnete tak, aby měla hlavička řádnou oporu, dokud děťátko není schopno držet váhu lebky samo? 
Proč to tak uděláte? Protože nechcete, aby se dítěti cokoliv stalo. 
Pokud se dítě ještě neumí přetočit ze zádíček na bříško samo, budete ho učit chodit? Pravděpodobně ne. Pokud byste to zkusili, zjistíte, že se vám dítě skácí ba co víc, nebude umět ani dát nohu před nohu, protože jeho skelet, svalová soustava a hlavně centrální nervová soustava nejsou pro tak komplexní pohyb připraveny. To přijde až s lezením po čtyřech, kde se objevuje kontralaterální pohybový vzor (levá vs pravá) kterým se dítě na chůzi připravuje.

Když se dítě narodí, jeho kostra se nepodobá té naší. Je měkká, do jisté míry chrupavčitá, nezpevněná, obratlová těla ve svém středu připomínají spíš kašičku, než tvrdou kost. Kloubní jamky nejsou dotvořeny, svaly se teprve budou učit svou funkci a v procesu učení se zmíněné klouby začnou teprve doutvářet. Dítě se narodí jako tabula rasa, nepopsaný list a všemu se musí teprve naučit. V pozici na bříšku/pasení koníčků trénuje lordotické křivky páteře a oporu o horní končetinu. Když je na čtyrech a houpe se dopředu dozadu, trénuje flexe dolní i horní končetiny a zároveň pohyb vpřed. 
Není pohyb, který by nebyl důležitý pro vývoj jak motorický tak psychický. Proto je to souhrně nazýváno psychomotorickým vývojem.
Teprve na konci puberty se skelet doutváří a je připraven pro každodenní, celoživotní zátěž.

Toto je důležité si uvědomit, chceme-li se bavit o sedu, kterého dítě dosáhne (papírově) mezi 9-10 měsícem. 
Pro mě, jako člověka, který sleduje pohyb kolem sebe, je zvláštní, že se opatrnost spojená například s držením hlavičky, nepropisuje i do výše zmíněného sedu. Kočárky, nosítka, šátky, vajíčka a v nich, často i novorzenci, kteří hlavičku neudrží ani v horizontále.
Se sedem bojujeme i my dospělí, a to jsme schopni ho kontrolovat, naše svaly jsou plně funkční a kostra dotvořena. Bolí nás záda, vyhledáváme odborníky, kteří nás sedu učí a odbourávají zlozvyky.
Proč ta opatrnost a péče neplatí i pro ty nejmenší? 

Z fyziky víme, že gravitace působí vždy shora dolů a nelze jí uniknout aniž bychom se vrhli do vesmíru. Pro to, abychom jí čelili úspěšně, a její vliv byl na našem těle co nejméně poznat, je nutné mít aktivní hluboký stabilizační systém, centrované klouby, a být v co nejlepším napřímení. 
A teď ruku na srdce: Kolik z nás s tím NEMÁ problém? A opět…jsme dospělí, inteligentní. Víme, že pokud budu zvedat 50kg pytel cementu, že to nemáme dělat s ohnutými zády a stejně se to děje.
A teď se vžijte do role dítěte, které nemá potuchu o tom, co špatné držení těla znamená a jaký vliv může mít na jeho zdraví. Dítě je plně odkázáno na svého rodiče. 

Vraťme se ke gravitaci a k působení na obratlová těla, která, jak jsme si řekli, zpočátku připomínají spíš měkkou houbu. Co se s takovou houbou stane, položíme-li na ní těžší knihu o váze…třeba takové dětské hlavičky. Bude držet tvar nebo se bude pomalu ale jistě deformovat a přizpůsobovat tíze, která je na ní? Stalo by se to samé, kdyby kolem houby byl ochranný pás, který by tíhu nadlehčoval? Aneb…svaly? Fungující svaly? Svaly, které již ví, co mají dělat?
Pokud budeme stavět dům, začneme od střechy, nebo od toho, co bude střechu nést?
A postavíme tu střechu na zkřivených, nepravidelných zdech, které musíme uměle podepřít, aby držely, nebo si dáme záležet na tom, aby byly rovné a pevné? 
Převedeno na lidské tělo: Budu chtít postavit těžiště dětského těla tedy hlavičku-střechu na zkolabovaných zdech-páteři bez opory? Selský rozum radí -Nikoliv. Naopak postavím ty zdi a páteř sakra dobře, abych za pár let nemusel za svou nepozornost platit složitými opravami.

Na dětech je nejlepší, že jsou těmi nejlepšími architekty vlastního těla. Nejlíp se jim daří, když mají volnost pro objevování a pohyb. 

Jsou v tom daleko lepší a chytřejší, než my dospěláci 🙂

Doplnění z komentářů: 
Když člověku dáte po úrazech páteře korzet, tělo nebude mít proč využívat svaly pro zpevnění a ty budou ochabovat. Tělo je mistr šetření energie. Když korzet po čase odeberete, tělo budete muset opět naučit jak tyto svaly používat. Nehledě na to, že gravitace na skelet stále působí, ať dítě podepřete jakýmkoliv vázáním, které supluje svalovou oporu, kterou dítě ještě nemá – a je k tomu důvod. Vývojově tam zkrátka ještě nedošlo. 🙂 Mimčo tak tráví čas v pozici, kde by vlastně nemělo být, podepřeno něčím, co fakticky v životě nemá k dispozici a neumí to používat a bez možnosti se učit a zdokonalovat to, na co připravené je 🙂 
Samozřejme je to teorie, praxe si žádá i jiná řešení a tak zkrátka – všeho s mírou 🙂

Takže…tolik něco k zamyšlení 🙂 Ke zvážení. 
Je to hodně otázek, vím, ale bez otázek nejsou odpovědi a tvoří se dogmata. A těch by ve smysluplné debatě mělo být co nejméně 🙂 Si myslím 😊

PLNĚ chápu, že je občas nutné to dítě posadit: doprava autem, druhé dítě zlobí, nejsou volné ruce a musí se vařit a tak dále. Věřte, že rozumím…šátek je pak rychlé řešení..
Co ale stojí za zvážení jsou dlouhodobé procházky s nosítky, vyjížďky v zakřivených kočárcích, kde je dítě trvale vystaveno gravitaci, na kterou zkrátka není jeho tělo připraveno.

Pokud budete chtít debatovat, prosím, debatujte slušně. Zkuste vzít do ruky Vojtův princip třeba jen v knihkupectví, mrkněte na pár stránek. Půjde vám hlava kolem stejně jako mě jde hlava kolem. A to jsem to četl 3x 

🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *