Mé první vzpěračské závody – REPORT

Hned na začátku musím říct, že ač můj report bude znít, jako kdyby šlo o mistrovství světa, ve skutečnosti mé první závody proběhly v rámci malého přeboru vzpěračského oddílu TJ BOHEMIANS. Mé umístění tedy není součástí nějakých žebříčků ani nejde o významnou událost a sešlost světové špičky. Spíše to bylo setkání přátel z oddílu a test tréninkové snahy za vzájemné podpory trenérů a kamarádů.

Moje zkušenost byla ale úplně jiná, než jak by mohl výše zmíněný popis naznačovat. Olympijské vzpírání mě chytlo vice, než cokoliv jiného a ačkoli jsem se věnoval polo-závodně skateboardingu několik let a vzpírání pouze pár měsíců, jde o úplně jiné pocity a zároveň i mnohem intenzivnější prožitek. Možná proto, že jsem starší, možná proto, že přeháním. Kdo to ví, odpoví.

To, že se závody blíží jsem začal pociťovat hned, jak jsem coachovi Luďkovi napsal, že se zúčastním. Jsem připraven? Mám na to? Má to smysl, když stejně nebudu první? Ať už se jedná o jakýkoliv sport, mám na sebe poměrně vysoké nároky a nikdy nechci sám sebe zklamat. Jaké váhy tedy budou ty, které mě nezklamou? Jak vidno, řešil jsem úplné hlouposti. Naštěstí mi brzy došlo, že bych o tom měl přemýšlet spíše jako o ochutnání vzpěračské soutěže a o skutečný test momentální vzpěračské formy.
Dva týdny před závody byly pro mě osobně i pracovně poněkud hektické, nedostal jsem se tedy k trénování jak bych rád. Když jsem konečně sáhnul na činku, zbývalo pár dní do dne D a bylo načase zjistit, jak na tom silově vlastně jsem. Došel jsem k závěru, že v první disciplíně tz. trhu se pokusím o 70/75/80 kilogramů, v druhém nadhozu o 85/90/95 kilogramů. Má dosavadní maxima jsou 85kg trh a 100kg nadhoz, ale došlo mi, že pokoušet se to překonat asi nebude to pravé ořechové. Cíl jsem si dal dosáhnout středních hodnot s tím, že třetí pokusy budou příjemným bonusem.

V noci na den konání závodů jsem se asi 4x probudil a nakonec vstával asi v 5 ráno, neschopen do sebe dostat jakoukoliv potravinu. Ano, tak moc mě rozhodil maličkatý přebor oddílu. Samotného mě to překvapilo, protože nervozitu víceméně neznám, respektive si jí ve vypjatých situacích nepřipouštím. Jak praví známé heslo “Preparation eliminates fear” aneb “Příprava eliminuje strach.”

Na místo jsem dorazil před desátou hodinou ráno a ihned se šel zvážit a zařadit se tak do váhové kategorie. Tam nastalo první překvapení, z nějakého důvodu jsem myslel, že vážím mezi 80-82 kilogramy, váha ale ukázala 77,8. Tak jsem si začal hned říkat, že jsem lehčí a tím pádem slabší. Vtipné, jak si ta hlava občas umí hrát.

V 11 hodin začal přebor žen a musím říct, že jsem byl poprvé svědkem něčeho podobného a byl to zážitek! Holky ukázaly, že se činek a vzpírání nemusí ženy bát a zároveň i převedly skvělé výkony. Nejtěžší trh se dokonce váhově podezřele blížil mému startovnímu číslu. To byl šok číslo dvě – jsem tak slabý 🙂 !

O nějakou hodinku později šli na věc muži, takže…i já. Po zahřátí a rozhýbání jsem se dostal k čince a rozehřál se postupně na 60 kilogramů. A najednou zaznělo „další se připraví Matěj Šulc“. Rukama jsem nervozitou mohl šlehat sníh na vánoční kokosky a zároveň je i zmrazit, jak mi z končetin odešla krev. Na to, že se považuji za chladnokrevného ničitele stresu docela zajímavé. 🙂 Naštěstí vše dobře dopadlo. 70 kilogramů jsem trhl úspěšně. Sice jsem vše uspěchal, praštil se do kolene, dopadl moc na špičky a musel vše vybalancovat, ale povedlo se. UF! Tímto pokusem ze mě všechno spadlo. Stres, únava, nejistota a asi i spoustu dalších nakupených věcí. Byl jsem připraven si zbytek závodu užít. Pokus číslo 2 byl už technicky lepší, ale byl jsem moc pomalý a pod činku jsem se vtáhl jak rozvařená špageta, nedokázal se pod ní zpevnit a zaslouženě jsem padl na zadek. Pokus 3 byl důležitý, šlo o 75 kilogramů a splnění mého cíle dosažení zlatého středu. A padlo to tam jak zadek na hrnec! 🙂 Mýma očima jeden z mých nejlepších trhů vůbec, očima coache Luďka asi bylo co napravovat, ale pokus to byl úspěšný! Polovina závodu za mnou. Pro představu, nejtěžší dosažený trh dne byl tuším 125 kilogramů. V mé váhové kategorii. WOW!

Nadhoz byl už pro mě úplně v klidu, ne výkonem ale pocitem a rozpoložením. Byl jsem schopný se usmát a povídat si s ostatními a s nadšením jsem sledoval zbytek startovního pole a podané výkony. Můj pokus č. 1 byl tradičně uspěchaný a ani jsem se neobtěžoval si těch 85 kilogramů užít v pořádném dřepu. Samotného mě to tak překvapilo, že jsem do publika zvolal „Co to bylo , ty vo.e?!“ 😀 Bylo mi už asi evidentně líp a po úspěšném dokončení jsem byl připraven se v druhém pokusu technicky zlepšit s o 5kg těžší váhou. I to se povedlo a ačkoliv druhá část nadhozu tzv. výraz, byl značně nedodělaný, i 90 kilogramů jsem nakonec úspěšně držel nad hlavou. Coach Luděk se mě zeptal, proč jsem zvolil tak lehké váhy a ať zkusím ve třetím pokusu 100kg. Byl jsem skeptický, ale řekl mi, ať si zkusím mezi pokusy 95kg a pak se rozhodnu podle toho, jak to půjde. Nešlo to. Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale činkou jsem si přimáčkl mužské partie tak mocně, že jsem ji musel bolestí pustit na zem. Na Luďka jsem zvolal, že těch 100kg nepůjde. 😀 Před třetím pokusem jsem Luďkovi řekl, co se stalo, zasmáli jsme se a ačkoliv jsem do zdvihu dal vše, činka mi sklouzla z ramen, vylétl červený praporek a zakončil tak mé snažení.

Jak to vše shrnout? V první řadě obrovské díky Luďkovi Bečvářovi za jeho coaching, trpělivost a jasné instrukce.  Díky náleží i Petrovi Kolářovi, úřadujícímu mistrovi ČR v kategorii masters, který za mnou před závodem zašel, vysvětlil mi kdy a jak se zahřát a průběh závodu. Dále díky celému oddílu, který podporoval nejen mě, ale i celou soupisku závodících a vytvořil tak skvělou přátelskou atmosféru. Poděkování náleží i všem těm, co mi drželi palce, psali zprávy a ptali se jak jsem dopadl. Mým cílem je dostat olympijské vzpírání a jeho krásy do širšího povědomí a doufám, že tohle byl krok ke splnění tohoto předsevzetí. Domů jsem odjel s diplomem za 3. místo a splněnou vidinou 75kg v trhu a 90kg v nadhozu. Závody mi ukázaly, na čem musím v tréninku zapracovat a ještě více mě utvrdily v tom, že vzpírání přeci jen asi bude pro mě nejspíš osudové.

Tenhle článek dělá z komára velblouda, skutečně šlo o nejmenší z nejmenších závodů. Někdy ale i ten nejmenší, zdánlivě bezvýznamný závod, v životě stačí na důležitý posun. Nejen ve sportu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *