Versus nebo Plus? Náhled na zdravotní versus silové formy cvičení

        VS      

Klienti se mě poměrně často ptají a chtějí ujistit, že cvičební nebo jiné pohybové aktivity, které dělají mimo individuální nebo skupinové lekce se mnou, jsou správné. Ptají se, jestli mohou jít na kolo nebo jestli lyže neškodí kolenům.
Když jsem ve světě zdravotního cvičení začínal, byl jsem poměrně jasně vyhraněný a přikláněl jsem se k názoru, že by se člověk měl věnovat pouze tomu zdravotnímu, protože to jediné přináší skutečný benefit. Díky studiu Pilates se tento můj pohled možná ještě více utvrdil, ale zároveň, jak už to s takovými koncepty  bývá, mě donutil přemýšlet a dívat se na věci z více úhů. Díky praxi a mnohým na vlastní kůži vyzkoušeným sportům jsem tedy časem změnil názor. Nabízí se totiž otázka, co je a co vlastně znamená „zdravotní“? A jak takové cvičení nebo sport definovat, nebereme-li v potaz čistou rehabilitační práci zaměřenou na řešení nějakého problému.
V první řadě je nutné zdůraznit, že je to zcela subjektivní. Co je zdravotní pro někoho, nemusí být zdravotní pro druhého. Pilates se často bere jako zdravotní cvičení a bezpochyby jím díky koordinaci pohybů a práci s hlubokým stabilizačním systémem (máte-li kvalitního lektora) je nebo může být, jsou ale lidé, kterým problémy zhorší. Jedna z mých kolegyň má dokonce znatelně více oploštělou bederní páteř od doby, co s Pilates začala a hledá teď jiné formy cvičebního vyžití. Podotýkám, že jde o ženu s rozsáhlými znalostmi lidského těla a pohybu.

Na začátku tohoto článku jsou dvě fotografie. Na obou jsem já a na obou se věnuji dvěma zcela rozlišným pohybovým aktivitám. Aktivitám, které se možná v pohledu mnoha naprosto vylučují. Jak je možné, že trenér, pohybový specialista, který se snaží šířit myšlenku zdravého pohybu za účasti aktivní práce hlavy, se zcela bezhlavě vrhnul do olympijského vzpírání? Vždyť neleží na „ježkovi“ a neuvolňuje L-S přechod (přechod mezi bederní páteří a křížovou kostí)! Drží činku! A nad hlavou! To jeho L-S přechodu určitě nepomůže.

🙂 Možná jste se v těchto obavách viděli, možná ne.
Pokud ano, namítám: Ten trenér, ten pohybový specialista, tu činku nad hlavou drží právě proto, že díky uvolňování na ježkovi, může. Drží jí nad hlavou v hlubokém dřepu, protože díky kombinaci Pilates a protahování, je toho jeho tělo schopné. Zcela bezbolestně. A to ježkování mu pak doma na podložce jde mnohem lépe, protože své tělo díky vzpírání lépe vnímá.

Upřesním to následovně: Zdravotně zaměřené cvičení a pozornost věnovaná vlastnímu tělu mě naučily vnímání a práci s klouby i páteří. Tyto znalosti teď převádím do vzpírání, kde díky nim mohu lépe kontrolovat své tréninky a analyzovat provedení jednotlivých cviků. Jsem si více vědom svých limitů a silových nedostatků v některých rozsazích a vzpírání mi umožňuje na nich pracovat. Mobilita mého hrudníku se zlepšila, volnost kyčlí taktéž. Vzpírání se tak stalo zdravotním cvičením, protože mi pomohlo stejně, jako mnoha mým klientům zmíněný ježek.
Když jsem minulý rok začal s volejbalem, dělali si ze mě moji trenéři legraci, že jsem jak z učebnice. Pořád narovnaný. Přemýšlel jsem nad stabilizací ramen místo toho, abych přemýšlel nad bagrem. Zdravotní pohled na pohyb se tak paradoxně stal mým limitem a stále jím „na písku“ je. U míče bývám často pomalu, protože než vypnu hlavu, míč je deset centimetrů nad zemí a já nemám čas se pod něj včas dostat a odehrát spoluhráči. Když se ale zrelaxuji, vyběhnu dřív, než začnu přemýšlet a uvolním ramena, moje nahrávka a údery vypadají líp. Čím to?

Představte si těžkou krabici třeba s hliněnými hrnci po prababičce na skříni, kterou musíte sundat. Balancujete na špičkách, zuby nehty se koordinujete a natahujete ruce ke krabici, kterou jste si nechtěně šoupli ještě dál ke zdi. Chytáte ji, přitahujete na okraj skříně, kde vám proklouzne mezi prsty, vy ztrácíte rovnováhu, krabice padá…Je v takové chvíli čas přemýšlet nad stabilizací? Aktivací core a pravidly fyzioterapie a Pilates? Ne. V takové chvíli je nutné, aby tělo bylo připraveno reagovat na daný podnět, udržet se na nohou a vyvinout stabilitu na chycení drahocenných hrnců. Potřebujete volnost kloubů a sílu ve všech směrech, protože bůhví, jak ta krabice spadne. Nad hlavu? Za hlavu? No když síla není, tak spadne často na hlavu. 
Možná trochu přehnaný příklad, ale…skutečný. Stal se mojí klientce Kláře, kterou tímto zdravím. 🙂

Co tím chci říct? Chci tím říct, že je nutné myslet na to, že čím více pohybů a úkonů se tělo naučí v různých stupních zatížení, tím víc bude připraveno na nové a nečekané. K čemu uvolněná kyčel, když ve své volnosti postrádá sílu? K čemu hodiny v posilovně, když pak tělo často není schopné skrze svalové stažení výbušného, dynamického a rychlého pohybu? K čemu schopnost uběhnout 10km pod 50 minut, když autobus hučí na odjezd a vy máte pár vteřin na doběhnutí od domu na zastávku? K čemu kontrola, plynulost a ladnost Pilates, když je třeba zdvihnout plačící dítě s rozbitým kolenem. Bez pohybu á la mrtvý tah a adekvátní síly v příslušných svalech to nepůjde. Bez řádné koordinace také ne, ale to dítě bez obejmutí a pofoukání plakat nepřestane. A vaše páteř naopak bez adekvátní schopnosti stabilizace a síly poté plakat může začít. A k čemu mrtvý tah, když páteř ztrácí svojí přirozenou schopnost rotací a dalších pohybů zcela nezbytných pro život?

O co mi jde? O to, že žádné „versus“ neexistuje a že je mnohem trefnější to plus. Kombinujme, využívejme různých sportovních odvětví, připravujme tělo na život, ne na hodinu kontrolované skupinové lekce nebo tréninku v posilovně. Přílišná specializace na jednu věc znamená omezený výkon ve všem ostatním. A čím více té specializace bude, tím více možností adaptace na danou jednu konkrétní věc, sport, pohyb tělu dáváme a tím více možností ke zranění vytváříme.
Neříkám skočte do vzpírárny, jestli děláte jen kompenzační cvičení. Ani neříkám jděte na zdravá záda, chodíte-li jen do posilovny. Říkám jen, stimulujte tělo všemi možnými typy pohybu. Zkoušejte nové věci, protože je možné, že můžete být fyzicky zdatní, ale pak přijde sport nebo pohyb, který z vás udělá úplné nemehlo. Stejně jako mě se to stalo se vzpíráním. A to je dle mého něco, co by se měl člověk v životě snažit eliminovat.

Někdo hledá odpověď na otázku „Co je zdravý pohyb?“

hledám odpověď na otázku „Co vlastně není zdravý pohyb?“

A to jsem ani nemluvil o tom, jaké benefity přináší čistá radost z toho, že děláte co vás baví. Ať je to cokoliv. Protože někdy to, co tělo potřebuje aby se zbavilo bolesti, je zkrátka a jednoduše psychická spokojenost propojená s fyzickou aktivitou a manifestovaná skrze úsměv. Psychosomatika. Ale o té někdy jindy 🙂 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *